Studna starýho Brůny aneb Po stopách noční můry – část I.

úterý 20. březen 2012 10:41

Trochu morbidní popis putování středočeskou krajinou za proslaveným kriminálním případem, známým pod názvem Studna.

Byl jsem dítě školou povinné, když v televizi dávali normalizační seriál Třicet případů majora Zemana. Nevnímaje ještě ideologicky zabarvené, nebo rovnou na hlavu postavené díly tohoto „heroického eposu“, těšil jsem se spolu s bratrem vždy na každý díl, který tuším dávali vždy v neděli večer. Po jednom takovém dílu jsem měl však strach. A to takový, že jako dítě vesnice jsem se po setmění bál venku, vraceje se z odpoledního sáňkování.

Ten díl, jak se správně domníváte, se nazýval „Studna“, odehrával se v roce 1969 a já se po mnoho let vyhýbal jeho sledování, pokud jej v televizi dávali. Strach ze „starýho Brůny“ byl stále přítomný. Před necelým rokem (květen 2011) se v týdeníku Týden objevil článek o „slavných domech hrůzy“ moderní české kriminalistiky. Koupil jsem si ten časopis, veden snad nějakým „démonem zvrácenosti“ a dočetl jsem se v něm, že dům, kde se udála ona tragédie, se nachází v obci Vonoklasy v okrese Praha – západ, kousek od Dobřichovic. To jsem si později ověřil i ve Wikipedii, u hesla Vonoklasy: V roce 1968 se v čp 96 stala rodinná tragédie, která se později stala velmi věrným námětem pro 26. díl seriálu 30 případů majora Zemana - Studna. Toto číslo popisné lze nalézt, ale objekt je pochopitelně znovu vystavěn. Samotný díl se filmoval v jiné obci - v Jinočanech, dům byl však vybudován na Barrandově v ateliérech.

 studna.jpg

Skutečné místo činu

Pro ty, co o daném případu nevědí, nebo již zapomněli: z televize znáte kývajícího se, obzvláště neklidného otce Brůnu (herec Karel Crha) ozbrojeného sekyrou, jeho vytřeštěného syna (Josef Kubíček) a křičící matku (Valérie Kaplanová). Skutečnost se zřejmě od filmu lišila jen v detailech, hlavně ohledně jmen a názvů. Fakta jsou taková, že brzy ráno 13. února 1968 probudil spáče ve Vonoklasech, obci jihozápadně od Prahy, požár rodinného domu. Příslušníci VB pak ve studni našli mrtvého Stanislava Jelínka (57), v domě tělo jeho ženy (54). Pořezaného a šokovaného syna našla policie ve vedlejší vsi. Nešlo však o vražedné řádění mstícího se zabijáka. Otec rodiny osudného dne definitivně podlehl těžkým depresím, ubil svou ženu, pak pořezal syna a shodil ho do 11 metrů hluboké studny. Sám skočil za ním. Mladší muž se však začal rvát o život a dostal se ven. Jeho otec se utopil.

Pro otrlejší, kteří by se o případu chtěli dovědět podrobnosti:

http://www.majorzeman.eu/skutecnosti/228-dil-26-1969-studna

Jakou má celá tato skutečnost souvislost se mnou? Má manželka pochází z obce Karlštejn, ano, vesnice pod tím slavným hradem. Několikrát do roka tam jezdíme za její maminkou. A jelikož jsem vášnivý turista, obrážíme pěšky, vlakem a někdy i na kole tamější kraj. No a protože vlastním příslušnou mapu, nebylo pro mě problém zjistit, kde že leží ona prokletá vesnice s tak poetickým názvem – Vonoklasy. Nějakou dobu jsem pohledem na obec s hrůzostrašným cejchem vyhýbal, ale tento víkend jsem se k celé záležitosti postavil čelem. A tak, když padl můj původní návrh pro túru na sobotu – Radotínské údolí – navrhl jsem vydat se od Karlštejna po červené značce ku Praze, po tzv. svatojakubské cestě. A na trase, jak hádáte správně, byla i ona tajuplná vesnice, Vonoklasy.

 01-cesta.JPG

Cestou od Karlštejna na východ

 V sobotu 17. 3. t.r. bylo překrásné počasí, jak mi potvrdí každý, který v tu dobu dlel ve středoevropské kotlině. Vyrazili jsme na túru tři – já s manželkou a její maminkou. Pěkně po ránu. Já vybaven pár informacemi, které jsem vygoogloval pod heslem „vonoklasy studna“. Manželka mi říkala, abych neblbnul, že to na mě nechá neblahé psychické následky. Měla pravdu – důkazem je tento článek. Šli jsme po červené značce do kopce přes rozcestník Haknovec, dále poli do malebné obce Mořinka (doporučuji navštívit) a následně dolů do karlického údolí. Odtud vedla cesta lesem opět do kopce a já už začal být nesvůj. Na kopci se totiž nacházela obec Vonoklasy.

 02-Morinka.JPG

Mořinka – náves

 03-nahoru.JPG

 Stoupání ku Vonoklasům

Na jihozápadním kraji obce nás překvapilo velmi příjemné letovisko. Pěkné travnaté hřiště, tenisové kurty, vilky v pseudofunkcionalistickém stylu. Později jsme se dověděli, že několik z nich patří velmi známým osobnostem. Poněvadž bylo poledne a slunce žhnulo a my měli tekutin pomálu, v první řadě jsme navštívili místní hostinec, stojící zde na konečné autobusu. Tam jsme, kromě osvěžení desítkou staropramenem, zjistili zásluhou mé agilní tchýně od místního štamgasta, že se ta hrozná událost v obci skutečně stala, že ten dům stál „v tý druhý vesnici, za autobusovou zastávkou, na vedlejší cestě, která vede vlevo od hlavní cesty“. Protože jsem už své společnice přesvědčil, že to místo musíme najít, vydali jsme se po občerstvení dál do obce.

04-rezidence.JPG 

 Vily na jihozápadním okraji Vonoklas

05-hospa.JPG

 V hospodě na konečné autobusu ve Vonoklasech

 07-centrum.JPG

Vonoklasy – střed obce

Nějak jsme však zmiňovaného místního pamětníka nepochopili v tom, co myslí tou „druhou vesnicí“. Měli jsme za to, že tím myslel druhý konec obce, mimochodem poměrně hezké vesničky. Když jsme minuli další autobusovou zastávku v obci, vydali jsme se s mou tchýní zkusmo po vedlejší cestě vlevo do kopce. Ale když jsme tam narazili na starousedlíky, tvrdili nám, že jsme sice ve správné obci, ale že je to v „té druhé vesnici“a dokonce se snažili popsat, kde přesně.

Prošli jsme tedy vlastní obec Vonoklasy a pátrali po „tý druhý vesnici“. Hned za obcí nám vyvstalo dilema. Vpravo ústila vedlejší silnice od skupiny baráků a chat na kopci na obzoru. Zpočátku jsem si myslel, že to je ono a má tchýně si to myslela taky. Ale všiml jsem si i domů vlevo na obzoru, dál směrem po hlavní silnici a instinkt mě nabádal, že to „správné místo“ bude tam. Nakonec jsem tento názor prosadil a v horku jsme se ploužili po hlavní silnici asi půl kilometru na obzor, ke skupině domků. Osada neměla žádné označení a na jejím začátku byla autobusová zastávka. Byl jsem si jist, že jsme správně.

 09-chaty.JPG

 Chaty „Na Vysoké“ – tam to nebylo

 10-zdalky.JPG

 Osada obce Vonoklasy, kde se případ odehrál

Roman Nedbal

jirkachyba23:0419.3.2013 23:04:24
hipikChyba v údajích:17:5224.7.2012 17:52:23
vypravecVonoklasy 9622:067.6.2012 22:06:48
NULIMáte opravdu11:2522.3.2012 11:25:17

Počet příspěvků: 4, poslední 19.3.2013 23:04:24 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Roman Nedbal

Roman Nedbal

Chci psát o tom, co mě ťukne do čela a o čem si myslím, že stojí za to přemýšlet.

Osoba konzervativní a životem různě poznamenaná, která i přes vědomí někoho vyššího nad námi je stále nespokojena se světem vezdejším.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy