Biskupská kupa u Zlatých Hor

čtvrtek 19. prosinec 2013 07:38

Fotoblog z výstupu na rozhlednu na česko-polském pomezí Jesenicka, který se uskutečnil v sobotu 14.12.2013.

Na Biskupskou kupu jsem se rozhodl jít v pátek, po zjištění, že víkendová předpověď počasí nám věští pravou podzimně-zimní inverzi. Znamenalo to v sobotu v 9 ráno nasednout na dálkový autobus z Ostravy do Jeseníku a vydat se na více než 2hodinovou a stokilometrovou cestu na severozápad. Ostrava se topila v inverzi (později jsem se dověděl, že celodenní), ale už v kopečcích mezi Ostravou a Opavou vykouklo sluníčko. A já měl to štěstí, že se mě drželo po celý zbytek dne.

 01-uvod.jpg

Zlatohorsko

Osazenstvo autobuse se měnilo, výrostci, kteří přisedli v Městě Albrechticích se bavili o prožitém pátku, a ten, co seděl vedle mě, barvitě popisoval, jak zmlátil toho cikána a kdyby ho prý neodtrhla jeho družka, tak by ho asi zabil. Ten druhý mu to hlasitě schvaloval a já si představil, jak by se asi chovali ke mně, kdybych měl třeba odlišný názor... Byl jsem rád, když vystoupili v mrazovém údolí řeky Opavice, kde teploty za celý den nevystoupily natolik, aby zlikvidovaly námrazu. Do Zlatých Hor, které leží za hřeben Jeseníků a k našemu území náleží z geografického hlediska tak trochu nepatřičně, se jede přes sedlo u Příčného vrchu a pak se sjíždí do nekonečných polských rovin. Tam zase hulákal do mobilu jeden místní vousatý pořez něco svému kamarádovi, asi aby celý autobus věděl, co dělá, čím žije a kde se včera zpil. A pak už je tu ono kouzelné městečko s pohádkovým názvem Zlaté Hory, kterému se kdysi za Němců říkalo podobně pohádkově, Cukmantl (něco jako Větrný plášť).

 02-ZH.JPG

Zlaté Hory - náměstí s muzeem (bývalou poštou)

Vystoupil jsem tedy na zastávce Zlaté Hory, autobus pokračoval dál na Mikulovice a Jeseník. Vykročil jsem směrem k náměstí, vousatý pořez přede mnou. Z náměstí jsem se vydal od rozcestníku po zelené značce na 4 kilometryvzdálenou Biskupskou kupu. Převýšení? 485 m(Zlaté hory 405 mn.m., Biskupská kupa 890 mn.m.). Hned za městem stezka prudčeji stoupá, to mi však zatím nevadí, jsem natěšený na pohyb a krásné výhledy. Po prvním kilometru vystoupávám na nevelký pahrbek s kaplí. Kaple svatého Rocha je malá kaple na stejnojmenném kopci nad Zlatými Horami, chráněná jako kulturní památka České republiky.Byla postavena na počest patrona proti moru sv. Rocha v 17. století. Kaple byla financována z veřejné sbírky, která začala v roce 1634. Se stavbou se však začalo až v roce 1661, kvůli vpádům švédských vojsk. Dokončena byla v roce1666 a v tomtéž roce byla také vysvěcena. Za Sedmileté války došlo v roce 1759 v okolí Cukmantlu ke střetům mezi Rakušany a Prusy, Prusové byli odraženi. K ještě většímu střetnutí došlo 14. ledna 1779 za války o bavorské dědictví, i tentokrát byli Prusové u kaple sv. Rocha odraženi.

 03-Roch.JPG

Kaple sv. Rocha

04-Roch.JPG

05-Roch.JPG

Odsud se cesta nejprve zmírní, asi aby se projevil mohutný masív Biskupské kupy v celé své kráse. Následuje stoupání převážně bukovým lesem, které zpestří skupina skalek z jílovitých břidlic a drob. Zaujme mě jeden lesní velikán, vyrůstající jako akrobat ze skalní římsy.

 06-Kupa.jpg

Masív Biskupské kupy

07-skal.JPG

08-skal.JPG

Skupina skalek prvohorního stáří

Další cesta není již příliš pozoruhodná, stoupám bukovým lesem, překračuji serpentinu silnice vedoucí do Petrovic, míjím lesácký traktor i zbytky lavičky, která kdysi sloužila k posezení a jmenovala se po místním rodákovi - Hoffmannova. Konečně, po hodině a čtvrt, je tu vrchol Biskupské kupy.

 09-buky.JPG

10-buky.JPG

Převládající bukový les

Biskupská kupa (890 m n.m.) (polsky Biskupia Kopa, německy Bischofskoppe), je kopec ležící2,5 km severovýchodně od Zlatých Hor na česko-polské hranici. Je částí Zlatohorské vrchoviny. Biskupská kupa byla od středověku hraniční horou. Od roku 1229 rozdělovala biskupství olomoucké a biskupství vratislavské, po slezských válkách panství Habsburků a Hohenzollernů a v současnosti leží na hranici České republiky a Polska. Geologicky je masív tvořen prvohorními sedimenty karbonu, ve vrcholové části převládají droby, níže jílovité břidlice a prachovce.

11-BK.JPG

Rozhledna Biskupská kupa

Mé obavy, že rozhledna bude mimo sezónu zavřená, se naštěstí nevyplnily. Nahoře je správce a několik polských turistů. V ruce má každý lahváč českého piva. Jdu nahoru na věž a správce mi nabízí taky jedno pivo, ale já nemám na studené chuť. To až dole při návratu si dám od něj nalít štamprli becherovky. Teď se dostávám po 95 schodech na18 mvysokou kamennou rozhlednu, která tu stojí od roku 1898. Jde o nejstarší rozhlednu na Jesenicku. Byla postavena Moravskoslezským sudetským horským spolkem (MSSGV) k 50. výročí panování Františka Josefa I. a na jeho počest dostala své jméno Kaiser Franz Josef Warte. Po druhé světové válce byla rozhledna ve špatném technickém stavu a zájem o ni upadal. Kvůli své poloze blízko hranic byla později uzavřena, na vyhlídkovou terasu byly nainstalovány antény a dlouhou dobu sloužila jako televizní vysílač. V roce 1990 byla v havarijním stavu. Od 3. srpna 1996 je znovu zpřístupněna. V roce 1998 byla na počest svých stých "narozenin" provedena generální oprava.V současnosti je přístupná za 20 Kč od května do října denně, od listopadu do dubna o víkendech a svátcích.

 12-vyh.jpg

Vyhlídka z Biskupské kupy - západ se Zlatými Horami a Králickým Sněžníkem

13-vyh.JPG

Vyhlídka z Biskupské kupy - jihozápad s Pradědem

14-vyh.JPG

Vyhlídka z Biskupské kupy - jihovýchod s vrcholky Beskyd na obzoru

15-vyh.jpg 

Vyhlídka z Biskupské kupy - severovýchod s městem Prudnik

16-vyh.JPG

Polští turisté na rozhledně

Nutno říct, že výhled z Biskupské kupy byl tuto sobotu úchvatný. Rozhled odtud je kruhový, směrem na západ bylo vidět panoráma města Zlatých Hor a nad ním se zvedající hřebeny Jeseníků a Králického Sněžníku. Nepřehlédnutelný byl zasněžený Praděd na jihozápadě. Směrem na jih až jihovýchod byly na obzoru, za hladinou bílého oceánu, vidět vrcholy Beskyd, rozpoznal jsem všechny význačné tisícimetrové vrcholy. Jihovýchodně vystupovala nejbližší hraniční Stříbrná hora a severní horizonty se ztrácely v polských nížinách, kde se jako největší blízké město jevil polský Prudnik. Poláci na věži si hověli se svými půllitry, já se kochal pouze s fotoaparátem. Byl to zážitek.

 17-post.JPG

Pod patou rozhledny jsem napsal pohled, nalepil známku a podal ho správci, který ho odsud, z nejstarší poštovny na území Moravy (1890) v pondělí pošle za svým adresátem. Nu a já posvačil a vydal se po stejné cestě zpět.

 18-stud.JPG

Kousek pod vrcholem jsem objevil nějaké historické vodní zdroje, bohužel už asi nevyužívané.

 19-PV.JPG

Příčný vrch (975 mn.m.), nejvyšší vrchol Zlatohorské vrchoviny, s významnou hornickou minulostí. Celý masív je protkán desítkami štol, kde se po staletí těžily rudy železa, olova, mědi a zlata.

 20-ovce.JPG

21-ovce.JPG

Malý statek pod Biskupskou kupou

22-nad.JPG

23-nad.JPG

Nad Zlatými Horami

Dolů do Zlatých Hor jsem dorazil v pozdním odpoledni (dle polohy Slunce míněno), po třech hodinách cesty, ve 14:20. Zašel jsem k farnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie (ten název, ten název) a pak zašel na historické náměstí, kterému vévodí barokní stavba radnice. Zašel jsem si do restaurace U radnice na dobrý oběd a nasával atmosféru tohoto města, kde výrazný podíl na klientele zdejších restauratérů mají polští turisté, jak jsem se mohl přesvědčit.

 24-ZH.JPG

Farní kostel

Co je zajímavého na Zlatých Horách?

Zlaté Hory (1869–1948 Cukmant, německy Zuckmantel, polsky Złote Góry), jsou slezské město ležící na severovýchodě okresu Jeseník při hranicích s Polskem na Zlatém potoce. Město Zlaté Hory sousedí na severu s Polskem,  je vzdáleno od okresního města Jeseník25,5 km a od krajského města Olomouc100 km. Prostě provincie jako řemen. Ale zajímavá.

Kolonizace dorazila do dosud neobydlené země na severním předhůří Jeseníků začátkem 13. století. Prováděli ji současně vratislavští biskupové směrem od biskupského hradu Otmuchova a moravský markrabě Vladislav Jindřich, bratr českého krále Přemysla Otakara I., směrem od Opavy a Krnova. Kolem roku 1220 byly objevena zdejší ložiska zlaté rudy, nacházející se blízko povrchu a umožňující dobývání v povrchových dolech. Tento objev předznamenal budoucí rozvoj města. Další významný mezník představují 50. let 16. století, kdy  Cukmantlem procházela poštovní trasa z Olomouce přes Nisu do Vratislavi a roku 1586 se zde prvně zmiňuje pošta, později významná instituce města. V 17. století dochází k úpadku dolování i města samotného. Za třicetileté války Švédové obsazují a rabují město. Po válce následují čarodějnické procesy, při kterých bylo ve městě upáleno kolem 85 osob. Pro upalování byla postavena i speciální pec. V souvislosti s tím je třeba připomenout, že místním výrazným rodákem (i když místní se k němu nejspíš po právu nehlásí) byla nechvalně proslulá osobnost Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu, který se tu kolem roku 1612 narodil. Byl to samozřejmě rakouský císařský laický inkvizitor, který vedl čarodějnické procesy na Šumpersku, zvláště ve Velkých Losinách a který má na svědomí přes 100 upálených, včetně Kryštofa Lautnera, děkana šumperského.

V 1. světové válce padlo na 118 místních mužů, po válce se prakticky čistě německé město stalo součástí německého Sudetenlandu, ale zanedlouho je obsadila československá armáda. V září 1938 zde došlo ke střetům mezi příslušníky Freikorpsu a členy Stráže obrany státu. Poté byl Cukmantl připojen ke Třetí říši a městem projížděl i německý vůdce Adolf Hitler. Česky mluvící obyvatelstvo v počtu 126 osob muselo opustit město. Do roku 1938 bylo město sídlem okresního soudu. Dne 8. května pak město dobyla Rudá armáda. Po válce musela převážná část německého obyvatelstva opustit město. Místo nich přišli lidé z vnitrozemí Moravy, Slovenska a dokonce i Řecka. I tak však počet obyvatel znatelně klesl z předválečných 4358 na 2190 v roce 1947. 5. ledna 1948 byl změněn název města z Cukmantlu na Zlaté Hory. Dnes město obývá zhruba 4000 duší.

 25-ZH.JPG

Zlatohorská radnice

26-ZH.JPG

Ve Zlatých Horách

27-ZH.JPG

Náměstí ve Zlatých Horách v předvánočním čase

No a to je vše podstatné, co jsem chtěl tímto blogem říci. Před setměním, o půl čtvrté, jsem nasedl do stejného autobusu, který mě sem přivezl, abych absolvoval opačnou trasu, z periférie našeho slezského severu do Ocelového srdce kdesi na východě.

Roman Nedbal

koloušekJeseníky14:5929.12.2013 14:59:51
MatoušekJeseníky14:5729.12.2013 14:57:38
Ing. Rudolf MaderPoděkování autorovi23:2127.12.2013 23:21:14
HoralPěkné07:1021.12.2013 7:10:01
ZipKrásné,20:1820.12.2013 20:18:59
Roman NedbalDěkuji všem11:2820.12.2013 11:28:37
Vašek VašákVelice povedené11:0420.12.2013 11:04:15
janvargulič..rád...08:0820.12.2013 8:08:26
Naďa DéNo prosím, co se13:5819.12.2013 13:58:44
Marek TrizuljakKrásný blog10:4819.12.2013 10:48:27

Počet příspěvků: 10, poslední 29.12.2013 14:59:51 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Roman Nedbal

Roman Nedbal

Chci psát o tom, co mě ťukne do čela a o čem si myslím, že stojí za to přemýšlet.

Osoba konzervativní a životem různě poznamenaná, která i přes vědomí někoho vyššího nad námi je stále nespokojena se světem vezdejším.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy