Renda z Ostravy na čerpáku - 1. část

úterý 23. září 2014 19:34

Co je to takový čerpák? Čerpací zkouška, kdy se měří vydatnost vrtu a stanovují základní hydraulické parametry vodního zdroje a horninového prostředí. Samozřejmě venku, v terénu.

První průšvih

Motto: „Důvěřuji ti do prvního průšvihu.“ (Radan)

Ač se Renda snažil, zakázek bylo pramálo, finančně nezvládal a vzal proto za vděk nabídkou svého bývalého zaměstnavatele - Radana - aby pro něho dělal brigádnicky práce, na které on - Radan - nemá kapacity. Radan si na rozdíl od Rendy práci dovedl zajistit. Na realizaci pak měl své lidi. Nicméně pěkné od Radana bylo, že si na Rendu vůbec vzpomněl a práci mu nabídl. Renda zrovna měřil něco pro geosmrty a nabídka bývalého šéfa mu přišla vhod. I když možná už zapomněl, že Radan si potrpí na detaily a 95% správně provedené práce je pro něj odfláknutá práce.

Byla dohodnuta spolupráce na provádění terénních prací při čerpacích zkouškách a později také vyhodnocovací práce na drobnějších posudcích. Pro Rendu to znamenalo opět starou připomínku stresu práce pod Radanem: termíny byly napjaté, požadavky na práci vysoké, slíbené peníze ne zrovna závratné. Ale vybírat si nemohl. A tak si Renda poblíž Karviné po více než roce vyzkoušel geologický dozor a dokumentaci vrtných prací. No a na druhý den si Renda na louce za Ostravou s Radanovým kolegou připomněl těžkou práci s ruční vrtačkou. Pot se z něj jen lil, ruce měl vytahané po nošení těžkých břemenech a po x-té se zařekl, že takovou dřinu už podstupovat nechce. Rendu by nikdy nenapadlo, že bude ještě někdy s Radanovým kolegou ve dvojko vrtat se strojem značky Makita a že bude skučet pod váhou elektrocentrály či hydraulického zvedáku nářadí.

V polovině září konečně přišel čas na realizaci čerpacích zkoušek, kde měl Renda provádět terénní práce pro Radana. Šlo o celorepublikovou státní zakázku, kterou zaštiťuje státní geologická služba. Renda měl být v na pátém (a posledním) stupni hierarchie dodavatelů. Původně spolu měli začít už počátkem srpna na Svitavsku, ale tehdy z toho sešlo. Takže znovu teď, na Novojičínsku. 20 metrů od silnice II. třídy, po které přejíždějí sem a tam místy i stokilometrovou rychlostí nejrůznější auta stojí karavánek, a v něm ťuká Renda do notebooku. Ve skříni mu zatím brumlá příruční chladnička, než ji na noc vypne, aby se mohl vyspat, zvenčí z krytého vozíku hučí hlasitěji elektrocentrála Honda, která pohání čerpadlo, zapuštěné do vrtu. Venku mírně prší, a když se zadaří, od půl kilometru vzdáleného prasečáku zavane nepříjemný puch. Jinak je ale zatím dobře. Renda tu má klid, teď, když po několikahodinovém zápolení s Radanem zprovoznili čerpák. Znamenalo to instalovat vrátek, přiblížit a zapustit 40 metrů hadic a kabelů do vrtu, nahodit elektrocentrálu a po několika minutách pokusů nastavit optimální vydatnost a začít měřit. Taky zabydlit karavánek, postavit chemický záchod se stanovou nadstavbou. Sprcha se zatím použít nedá, čerpaná voda z vrtu, která měla sloužit za zdroj užitkové vody, je ještě příliš kalná. Snad zítra.

Kolem půl sedmé, už se soumrakem se náhle objevilo terénní auto a najelo ke karavanu. Renda vykoukl ven a čekal na příchozího. Vyklubal se z něho zvědavý nimrod, který se chvíli vyptával a pak šel s flintou přes rameno kamsi o kus dál na posed. Jak se říká, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Tak to za chvíli pocítil i Renda. Těsně před sedmou, když se chystal zavolat své ženě, že je vše v pořádku, se najednou čerpání přerušilo. V Rendovi hrklo a běžel dolít benzín. Ve vozíku bylo horko, smrad k otrávení, pneumatiky pravděpodobně horkem praskly. Benzín skoro do centrály nešel dolít. Část ho vyprskla ven, naštěstí do záchytné vany. Když se dolít benzín podařil, Renda spustil centrálu, která se mezitím vypnula. Ta se rozběhla, ale čerpadlo nefungovalo. Renda propadl panice, běhal jako vyplašený zajíc od centrály k potrubí a úpěl k Bohu.  Jediné, co ho napadlo, bylo volat Radanovi. Ten sám nevěděl, co by s tím mohlo být, snad jen správně usoudil, že Renda udělal chybu, když nahazoval centrálu s napojenými spotřebiči. Možná hloupá chyba, ale to Renda coby technické nemehlo netušil. Ať se pak snažil sebevíc, centrála už nahodit nešla. Venku vládla tma a v Rendově duši taky. Hned první den takový průšvih!  Tak zavolal po osmé hodině ženě, aby se za něj modlila, za svitu svítilny si umyl ruce a zuby ze zásobní vody a po deváté večerní šel za tmy jako naši předkové spát.

Pozn.: s odstupem si Renda myslí, že elektrocentrála v pátek večer zkolabovala z důvodu přehřátí systému v krytém prostoru. Naštěstí měla tato nehoda pozitivní dopad tím, že ji později umístili vhodněji a dál to šlo bez problémů.

Roman Nedbal

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Roman Nedbal

Roman Nedbal

Chci psát o tom, co mě ťukne do čela a o čem si myslím, že stojí za to přemýšlet.

Osoba konzervativní a životem různě poznamenaná, která i přes vědomí někoho vyššího nad námi je stále nespokojena se světem vezdejším.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy