Renda na prahu zahrady Eden - 2. část

úterý 14. říjen 2014 10:02

Čtení pro ženský i chlapy

Cesta do středu Edenu

Ve středu zase Renda poznal, co je to negrování. Termín negrování je politicky nekorektní označení těžké manuální práce, často hodně dlouhé. Bylo to v Opavě na přípravě zavlažovacího systému v jedné zahradě, kde si Renda řádně potykal s krumpáčem. Po pár hodinách kopání ho nejvíc ze všeho bolelo v kříži. Končili s deštěm po páté odpolední, kdy i zběsilý Hanuš, zvyklý negrovat bez trička a bez přestávek, uznal, že dál to nemá cenu.

Večer zastihl manželku v nešťastné poloze, s hysterickým pláčem si stěžovala, že to takhle dál nejde, že mají málo peněz, že teď odešlo topení a budou cálovat peníze navíc a že Renda nemá stálý příjem a není schopen si žádný zajistit… Večer šli spát každý sám. Naproti tomu ráno přivítala manželka Rendu s úsměvem, že chápe, že je to problém jich obou a že to jen spolu zvládnou.

Počasí se pomalu horšilo od pondělka. V pondělí a v úterý ještě vládlo babí léto, ve středu se počasí zakabonilo a ve čtvrtek? Otevřela se nebeská stavidla! Ráno to ale nevypadalo tak zle a proto Ušatý zavelel: Chlapi, pod Beskydy! Renda byl přiřazen k Divišově skupině a spolu s ním, s Kubou, Martym a Vágusem naložili kameny, které Renda odhadl jako ušlechtilé krystalické břidlice, trochu toho substrátu a nářadí a vydali se pokládat kameny na usedlost jakéhosi zbohatlíka.

V kabině auta hrálo všudypřítomné rádio Helax, zahradníci pomlouvali jiné mistry a zahradníky a rozebírali, proč odvolali Hektora z mistrovského postu a kdo přijde na jeho místo. Venku mezitím mraky otěhotněly deštěm a z nebe se spustilo. Když po téměř hodině dorazili pod Beskydy, k mnoha desítek milionové usedlosti, déšť už obstojně šustil. Pustili se do práce, vykopali původní dlaždice a díry začali zavážet substrátem. Pršelo čím dál víc, ani pláštěnka pomalu situaci neřešila. Kolečka vytvářely na travnatém koberci solidní koleje. Někdy se holt nadělá víc škody než užitku. Chudák milionář! Ale stejně si svůj majetek do hrobu nevezme, tak co! To už věděl Šalomoun, že všechno tady na zemi je marnost.

Nejvíc šel Rendovi na nervy Vágus. Tak mu Renda sám pro sebe říkal, podle vzhledu, kterým dotyčný disponoval. Chlap mezi 50 a 60, ošuntělý, v teplákové soupravě UMBRO s kapucí, cigaretu v puse, přehrávač v uších, zarytě zpívající navzdory okolí to příšerné: Jsi moje máma… Renda se od něho chtěl distancovat, nechtěl, aby je vnímali na stejné úrovni, na které oba byli. Oba brigádníci. Inženýr a vágus – na jedné rovině. Navíc ty jeho levičácké názory. Prý zlatí komunisti! No fuj! A tak Rendu řádně vytočilo, když přivezl kolečka substrátu a Vágus mu řekl: Tady máš lopatu. Renda se urazil a okřikl Váguse, co bude jako dělat on, ať sám popadne lopatu a maká. Vágus tedy popadl lopatu a už nic neříkal. Pak už se nehádali. Renda šel trochu do sebe, uvědomil si, že i Vágus má duši a když spolu tahali těžké kameny, byli z nich prostě parťáci.

Diviš volal jednateli, že v takovém počasí se makat nedá a když Ušatý přijel na lokalitu, uznal, že dnes se kameny na obrovskou zahradu nepoloží. Tak nachystali v lijáku, co mohli, pro příště a vydali se pomalu na zpáteční cestu. Ještě nebylo ani jedenáct dopoledne. Renda věděl, že zítra se ho práce netýká. Odpočine si a pak hurá na víkend. Už se těšil doma do postele.

U hospody pod horami si dali svačinku, Vágus si odskočil zakouřit, Kuba četl něco od Jamese Rollinse a Diviš se před Martym kasal se svými siláckými alfa samčími výkony. Po nezbytné půlhodině, která Rendovi připadala věčná (proč si jenom nevzal přehrávač nebo něco na čtení?) se konečně vydali na cestu zpět. Venku stále lilo, Diviš zatopil a v kabině malého náklaďáčku bylo brzo jako v lázních. Vágus ve svých špinavých Umbro teplácích se se sluchátky na uších uzavřel ve svém světě, opřel se o dveře kabiny a usnul spánkem bezejmenných.

Zhruba po dvaceti minutách cesty Renda zjistil, že teplo v kabině uspalo taky Kubu s Martym a tak ho napadlo, že to není moc bezpečné, aby zůstal řidič bdělý sám, že by aspoň on, Renda, měl odolat spánku. Ale únava je potvora a našemu Rendovi se čím dál víc klížily oči. Poslední, co se spánkem bojující Renda spatřil, byl Diviš, naklánějící se podivně na bok, aby průzorem v zamlženém okně viděl na cestu…

… když si večer pustila televizní zprávy na Rendu marně čekající manželka, dozvěděla se v jednom z prvních příspěvků, že při tragické nehodě na silnici poblíž Mošnova zahynulo 5 dělníků a ani jeden inženýr.

Roman Nedbal

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Roman Nedbal

Roman Nedbal

Chci psát o tom, co mě ťukne do čela a o čem si myslím, že stojí za to přemýšlet.

Osoba konzervativní a životem různě poznamenaná, která i přes vědomí někoho vyššího nad námi je stále nespokojena se světem vezdejším.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy